Přestože se jedná o dvě odlišné oční vady – dalekozrakost je vada na dálku, zatímco vetchozrakost (presbyopie) na blízko, velmi často se směšují, nezřídka kdy i zaměňují.
Obsah článku:
- Základní rozdíly a příčiny vzniku vady
- “Výhody” dalekozrakosti a jak vidí dalekozraký člověk
- Nosit nebo nenosit brýle?
- Co je to skrytá dalekozrakost?
- Úskalí očních operací u dalekozrakosti v mladém věku
- Kdy je na místě uvažovat o výměně nitrooční čočky
Když bych to měla úplně zjednodušit, tak jestli je Vám právě okolo 40 let a potřebujete na čtení tohoto článku brýle, tak to není proto, že jste primárně vetchozrací (po 40 přeci všechno teprve začíná 🕺🏻), ale jste dalekozrací. Když byste nebyli, tak žádné brýle na blízko ještě nepotřebujete.
Tyto dvě vady se se zaměňují často proto, že za určitých podmínek (které vysvětlím za okamžik), se mohou projevovat stejně – problémy s viděním na blízko. Ano, čtete dobře – přestože je dalekozrakost vada na dálku, může způsobovat potíže s viděním na blízko. Chápu, zní to asi dost nepochopitelně, ale jak uvidíte, dává to docela smysl (nebojte se, není třeba být Einstein, abyste tomu porozuměli).
RŮZNÉ PŘÍČINY I MOŽNOSTI ŘEŠENÍ – jen je neprošvihnout
Samozřejmě se můžete ptát, proč by Vás to mělo zajímat, jestli jste dalekozrací nebo vetchozrací? Kromě toho, že mají obě vady trochu jinou příčinu, což Vás až tak zajímat nemusí, tak se může poměrně dost lišit způsob, jak je dobře korigovat, abyste se vyhnuli bolestem hlavy a neúměrné oční zátěži, například při čtení nebo práci na počítači.
Navíc pokud nechcete nosit ani brýle ani kontaktní čočky, tak byste mohli docela dobře prošvihnout dobu, kdy nejlépe jít na operaci. Protože v určité fázi vetchozrakosti může být lepší ještě chvíli počkat, zatímco u dalekozrakosti nemusí být vůbec nač čekat, spíše naopak. Čím dříve, tím více a déle z ní můžete profitovat.
Tak to pojďme vzít pěkně po pořádku, ať si v tom uděláme jasno. Vetchozrakosti jako takové jsme věnovali samostatný článek “Víte co Vás čeká po 40. roce? Stařecká vetchozrakost! A že někdo nepotřebuje brýle celý život???”, takže teď se podíváme, jak je to s tou dalekozrakostí, která s věkem nesouvisí a máte ji od mládí (jen o tom často ani nevíte…)
DALEKOZRAKOST – příčiny a projevy
Nejčastějším důvodem dalekozrakosti je, že oko je o kousek kratší, než by mělo být. Tzn., že paprsky světla po průchodu všemi lomivými plochami v oku nedopadnou do místa nejostřejšího vidění na sítnici, ale o kousek dál. Méně často je příčinou to, že rohovka (povrchová, průhledná část oka, která je současně největší lomivou silou) je zakřivená o něco méně. Čímž se paprsky světla nezlomí v dostatečné míře, což má opět za následek, že dopadnou za sítnici.
Vzniká tedy ostré ohnisko nikoliv na sítnici, v místě nejostřejšího vidění, ale za ní. A čím dále od sítnice, tím je vada větší. V případě krátkozrakosti je problém zcela opačný – oko je moc dlouhé nebo rohovka příliš moc lomivá (strmá) a paprsky světla se potkají před sítnicí.
Nevýhodou krátkozrakých je, že oko nemá žádný kompenzační mechanismus, jak ohnisko posunout, takže krátkozrací lidé se bez brýlí neobjedou a vždy vidí bez brýlí špatně na dálku. Jsou tak zvyklí je od mládí nosit.
„VÝHODY“ DALEKOZRAKOSTI
Naproti tomu lidské oko dokáže přirozenou akomodační (zaostřovací) schopností nitrooční čočky posunout ohnisko z oblasti za sítnicí směrem k sítnici. Akomodaci totiž běžně potřebujeme k tomu, abychom mohli číst, pracovat na počítači, vidět na palubní desku, zkrátka vidět ostře na všechno, co je blíže k oku než cca 2 metry. Jako když plynule přeostřujete („zoomujete“) při focení.
Pro Vaši představu – k tomu, abyste viděli ostře na 33 cm se potřebuje čočka vyklenout a změnit svou lomivost o 3 dioptrie (dpt.). Na 40 cm jsou to 2,5 dpt., na 50 cm 2 dpt. a na 1 metr 1 dpt. (Einsteinům už je jasné, že počet dioptrií potřebný k vidění na určitou vzdálenost je převrácenou hodnotou této vzdálenosti v metrech 🥸)
Zatímco ve 20 letech máme akomodační šíři zhruba 10 dioptrií, ve 30 je to okolo 8 dpt, ve 40 letech okolo 5 dpt. a takhle se to snižuje až do zhruba 60 let, kdy nám zbývá zhruba 1 zbytková dioptrie. A ta nám v praxi k velkému užitku příliš není a bez brýlí alespoň +2,5 dioptrie si přečíst knížku není možné.
JAK VIDÍ DALEKOZRAKÝ S +3,0 DIOPTRIEMI?
Pojďme se podívat na to, co se v průběhu 20 let stane, když je někdo dalekozraký „jen“ +3,0 dioptrie.
A) vidění ve 20 letech
Vůbec nepotřebuje brýle! – ani na dálku ani na blízko. Jeho akomodační šíře je cca 10 dioptrií a k bezproblémovému fungování potřebuje +5,5 dioptrií. Jak jsem na to přišla: na čtení přirozeně akomodujeme zhruba +2,5 dpt., plus k tomu připočteme kompenzaci vady na dálku, která je +3,0 dpt. = celkem + 5,5 dpt. Při akomodační šíří cca 10 dpt. tedy není žádný problém.
B) vidění ve 40 letech
Akomodační šíře se přirozeně snižuje na hodnotu okolo +5 dioptrií. A stále je třeba k ostrému vidění na všechny vzdálenosti zmíněných +5,5 dioptrie. Za normálních okolností, pokud by nebyla přítomna dalekozrakost, tak by na čtení ještě nemusel být problém – protože k tomu je potřeba akomodovat +2,5 dpt. a k dispozici je ještě stále okolo +5,0 dioptrií.
Ale v tomto případě je potřeba +5,5 dioptrie akomodačního úsilí, což je na hranici možností čočky. Navíc takové úsilí s využíváním maximální akomodační šíře není čočka schopna dlouhodobě.
Proto má dalekozraký člověk problémy v první řadě na blízko. Tam se začíná nedostávat, protože potřebná akomodace je spotřebovávána na kompenzaci vady na dálku. Proto vidí na dálku stále dobře a je obtížné pochopit, že problémem je právě vada na dálku.
Vidění na kratší vzdálenost se rozmazává, v průběhu dne se přidávají bolesti hlavy a očí a může se k večeru rozmazat i vidění na vzdálenější monitor počítače. Proto je typické, že dalekozraký člověk má lepší vidění ráno a v průběhu dne se zhoršuje.
NOSIT NEBO NENOSIT BRÝLE?
Při pohledu do dálky by měla být akomodace zcela uvolněná a přirozeně ji zapojujeme jen tehdy, když se díváme na střední vzdálenost a na blízko. U dalekozrakých je tomu jinak – aniž by o tom věděli, jejich oční čočka musí zaostřovat i při pohledu do dálky. Tím kompenzuje vadu a umožňuje vidět ostře i bez brýlí. Ale to je bez „následků“ možné jen do určité míry. Závisí to na velikosti vady a věku.
Pokud je akomodační (zaostřovací) úsilí nitrooční čočky a akomodačních svalů neúměrné, může to vést k šilhání (nejčastěji když je vada velká a akomodace ještě silná), bolestem hlavy, očí a celkové zrakové únavě a nekomfortu. Proto pokud se jakékoliv z těchto potíží objevují, je třeba začít používat adekvátní brýlovou korekci.
Na druhou stranu – když vada není příliš velká a člověk vidí s brýlemi i bez nich úplně stejně, je těžké se přinutit k tomu nosit nějaké zvětšovací „lupy“. (Samozřejmě nemluvím dětech, kdy je třeba korigovat vadu vždy, aby se vidění správně vyvinulo a nedošlo k rozvoji tupozrakosti.)
Jak jsme si vysvětlili, tak paradoxně, přestože je dalekozrakost oční vada na dálku, první potíže jsou na blízko, a to ve věku, kdy normálně na blízko člověk vidí bez potíží. A když vidíte na dálku dobře a potíže máte „jen“ na blízko, tak proč nosit brýle na dálku, ne? V podstatě tomu tak je a v obecné rovině je možné říct, že si tím poškodit zrak nemůžete.
Navíc bývá problém, že akomodační úsilí oka je dlouhodobé a chvíli trvá, než se díky korekci „křeč“ akomodace uvolní, takže zpočátku se může vidění přes brýle na dálku rozmazávat a kolísat. A brýle mohou být nejpříjemnější jen na blízko. Ale jakmile se akomodace uvolní, je pak vidět přes jedny brýle na všechno – na dálku i na čtení. Stejně jako u krátkozrakých – ti nosí jedny brýle na všechno (do cca 45 let)
ÚSKALÍ LASEROVÉ OPERACE OČÍ U DALEKOZRAKOSTI
Na rozdíl od krátkozrakosti, kde je možné úspěšně odoperovat klidně i -10 dioptrií (pokud je dostatečně tlustá rohovka), tak u dalekozrakosti jsou limity větší.
Moderní laserové metody si dokáží poradit s vadami do cca +5,0 až +5,5 dioptriemi. Ideální hodnoty pro laserovou korekci, aby byl výsledek dokonalý a dlouhodobě stabilní, je do přibližně +4,5 dpt. Vždy záleží na původním zakřivení rohovky a optické zóně, ve které je možné zákrok provést.
Je to dáno tím, že je složitější vytvarovat rohovku v centrální části tak, aby více lomila (byla strmější) a současně zůstala hezky a pravidelně kulatá a nezhoršila se kvalita vidění. U krátkozrakosti je to daleko snazší proto, že ke korekci vady je potřeba oploštit centrální část rohovky, a to jde s extrémní přesností skoro neomezeně.
NITROOČNÍ FAKICKÉ (KONTAKTNÍ) ČOČKY
Pokud je Vaše vada velká, nemusíte házet flintu do žita. Kromě laserových metod existují i nitrooční kontaktní (fakické) čočky, které mohou být u vysokých vad dokonce lepším a efektivnějším řešením. Jen je potřeba, abyste v oku měli dostatek místa, kam se taková čočka vkládá. To se samozřejmě zjistí při podrobném vstupním vyšetření.
SKRYTÁ (latentní) DALEKOZRAKOST 🫣
Aby bylo možné říct, jaká metoda je nejvhodnější a jestli by laserová korekce byla vůbec možná, je třeba vědět, jak skutečně velká je vada. Bez ohledu na počet dioptrií v brýlích.
A tady bývá občas problém – dioptrie, které se změří pomocí sklíček nebo i přístrojů v oční optice nebo běžně u lékaře, nemusí vůbec odpovídat realitě. Protože akomodační sval je dlouhodobě v určitém napětí (až křeči) a bez uvolnění pomocí kapek nedovolí změřit všechny dioptrie. Proto je zásadní, aby v rámci předoperačního vyšetření byly oči rozkapány kapkami, které napětí akomodace dočasně uvolní.
Pak se může ukázat, že i když si v brýlích vystačíte s +3,0 dioptriemi (zbytek si doostří oko), Vaše vada může klidně +5,0 dpt. nebo více.
PRESBYOPIE A VÝMĚNA NITROOČNÍ ČOČKY
Pokud je Vám přes 45 let, máte vyšší stupeň dalekozrakosti a k tomu bojujete i s přirozeným procesem stárnutí čočky, tedy vetchozrakostí, je možné přemýšlet o tom vyměnit nitrooční čočku za umělou – multifokální/trofikální (více ohniskovou). Ta dokáže nahradit několik párů brýlí a různé činnosti resp. multifokální brýle.
Multifokální (trifokální, EDoF) nitrooční čočka dokáže nahradit několik párů brýlí na různé činnosti resp. multifokální brýle.
Vše, jak multifokální brýle, multifokální kontaktní čočky tak samozřejmě i více ohnisková umělá nitrooční čočka, mají svá úskalí, výhody a nevýhody. A každý se musí rozhodnout, který z kompromisů je pro něj nepřijatelnější.
Tomuto tématu se podrobně věnujeme hned v několika článcích. Začít můžete třeba tím, že si uděláte Test zrakových preferencí, který Vás přiměje zamyslet se nad Vašimi nároky na vidění ve vztahu s životním stylem a Vaší osobností.
Protože minimálně co se očí týká, tak po 45. roce to bez kompromisu nepůjde. Bez brýlí nebo operace si SMSku nebo jídelní lístek postupně prostě nepřečtete 😟
Reference:
Zdroje obrázků: Carl Zeiss, Shutterstock
