Nedávno jsem viděla na YouTube video, kde někdo popisoval osobní zážitky a zkušenosti z laserové operace očí. Přiznám se, že jsem měla problémy dokoukat to do konce.
Obsah článku:
- Přirozenost sdílení příběhů, abychom zaujali
- Jaké rozdíly mezi očekávaným a skutečným průběhem operace očí mohou vzniknout
- Každý prožíváme svět jinak a jsek se to se promítá do našeho vyprávění
- Rady, jak číst zkušenosti z operace očí na internetu
Když jsem o videu přemýšlela, uvědomila jsem si několik věcí:
- Když se rozhodneme sdílet nějaký příběh v on-line prostředí, na sociálních sítí, nejčastěji chceme, aby byl natolik zajímavý, že ho vůbec někdo dočte nebo dokouká, a navíc bude mít chuť ho sdílet dál. To je zkrátka úděl sociálních sítí. A i když to zrovna není na sociálních sítí, ale s přáteli u piva, tak stejně chceme zaujmout a nenudit 🤣
- Čím více posluchačů, tím větší bývá naše snaha
- A pokud k tomu navíc vyprávíme příběh, ve kterém jsme museli něco překonat nebo se nám dělo nějaké „příkoří“, věci se nám mnohdy zdají s odstupem ještě závažnější a větší. Ať jsme za hrdiny nebo poražené, jsme prostě dobří, že jsme to zvládli. A musí to být vidět 💪
To samozřejmě není žádný objev, ale banální a přirozená součást toho, jak příběhy vznikají. A když je „story“ dobrá, rádi ji s trochou svého „koření“ pošleme dál. Na tom samozřejmě není vůbec nic špatného, příběhy jsou proto, aby se přeci vyprávěly.
KOSMETIKA NEBO ŘEZNIČINA?
Mnozí asi už tušíte, kam mířím. Protože jsem jednak sama po operaci (tady si můžete přečíst “Jak jsem se (ne)bála laserové operace očí”) a současně mi rukama procházeli tisíce lidí před a po operaci, tak vím poměrně dobře, čím procházejí. A ti, kteří už dospěli tak daleko, že se objednali na vyšetření, ti už mají skoro vyhráno.
Ale myslím teď hlavně na ty, kteří se k takovému skoku teprve chystají a hledají na internetu informace, které by jim pomohly překonat přirozené obavy o vlastní zrak.
No a teď narazí na video nebo diskusi lidí, kteří už jsou na druhém břehu a sdílejí své příběhy, s přirozeností toho, jak se příběhy vyprávějí….
Nikoho nebude příliš ohromovat, když řeknou, že:
- ……skoro nic necítili, i když to zrovna návštěva kosmetiky nebyla
- ……to sice po operaci chvíli trochu řezalo, ale vlastně to docela rychle přešlo a
- ……prostě šli druhý den do práce
- ……a to je všechno
Protože to není ani moc zajímavý příběh k vyprávění, ani důkaz o hrdinství a překonávání překážek. A překážky má v tomto smyslu každý, i když každý třeba trochu jiné. Nepoznala jsem nikoho, kdo by to měl opravdu „na háku“.
Navíc jsme národ, který má ve vínku spíše sdílet věci nepříjemné než příjemné, kritizovat, spíše než chválit, takže podle toho vypadá i to, co najdeme ve veřejném prostoru.
Takže se pak snadno dočtete, že:
- ……vám laser bude nasávat oko tak, že budete mít pocit, že vám vyleze z důlku
- ……ten smrad, když vám to „vypaluje“ oko je snad horší, než když si u sporáku sežehnete vlasy a že nezbývá než doufat, že se dobře „strefí“
- ……vás po pár hodinách přepadne taková bolest, že stěží otevřete oči a najdete postel, do které byste se mohli zhroutit, natož vidět na prášky proti bolesti
Ti pozitivnější píší, že jim partner konečně alespoň přinesl čaj do postele anebo měli dobré alibi schovat se před dětmi ???? A pasáž o první noci ve „svářečských“ brýlích bývá ještě více úsměvná.
KAŽDÝ PROŽÍVÁME SVĚT JINAK
Ráda bych tady podotkla, že já teď v zájmu toho, abyste dočetli až sem, zase tak moc nepřeháním. Opravdu, tohle všechno jsem slyšela, viděla, četla…..
Určitě bych nechtěla nikomu brát jeho právo na to, takhle to všechno prožívat a jakkoliv bagatelizovat pocity kohokoliv. Každý jsme jiný a prožíváme věci odlišně, a to je v pořádku.
To podstatné, proč to všechno s Vámi vůbec sdílím je to, že bych všechny, kteří se chystají k velkému kroku, zvažují všechna pro a proti a překonávají spousty strachu, chtěla ujistit, že všechny „hrůzy“, které se dočtou, je třeba mnohonásobně odmocnit, aby se přibližovaly jakési většinové realitě. O které si troufnu říct, že dobře vím, jak vypadá a jak ji bez vypravěčské vášně a snahy zaujmout, popisují pacienti druhý den po zákroku.
Současně se nestresujte – zákroky k odstranění brýlí jsou dobrovolné, nemusíte na ně chodit, pokud máte jakékoliv pochybnosti. Jinak dobře zvolte kliniku, kde mají dlouholeté zkušenosti, nejmodernější vybavení a skutečně dobré lékaře, kteří vědí, co dělají a dělají to dlouho. Pokud se tam již během vyšetření nebudete cítit dobře, personál nebude vstřícný, profesionální, důvěryhodný a lékař nebude ochoten zodpovídat Vaše všetečné otázky, klidně jděte jinam. I když si budete říkat: “Tak když už jsem tady, zaplatila jsem za vyšetření, tak to nějak dopadne…”
Přeji Vám všem úspěšnou cestu k tomu VĚDĚT, NEBÁT SE A VIDĚT!
Reference:
Zdroj obrázků: Unsplash
